Pamatujete si ještě, jak vám bylo před vaší úplně první hodinou? Asi to byl pěkný mišmaš pocitů, viďte? Byli jste nervózní, nadšení, natěšení, zvědaví, možná jste měli i malinko strach. Přece jenom postavit se před bandu puberťáků, to je někdy oříšek, a když teprve začínáme, vyžaduje to ne hrstku, ale pořádnou hrst odvahy. Naštěstí na to úplně napoprvé nejste sami, máte u sebe dohlížejícího pedagoga – člověka povolaného a zkušeného.
Já se na to setkání s paní učitelkou docela těšila, o to větší ťafka to pak pro mě byla. Dozvěděla jsem se totiž:
To nám to hezky začíná. Co teď? Nakonec jsem nedala na nic z toho, co mi paní učitelka kladla na srdce. Nejsem žádný rebel – ale bylo mi to všechno tak moc proti srsti, že jsem prostě nemohla. Říkala jsem si tenkrát: „ Tak jo, hlavně klid. Udělej si to po svém i s vědomím toho, že budeš mít paní učitelku celou dobu za zády.“ A děly se věci…
Každý dostal šanci, každý měl příležitost se zapojit. A ejhle, najednou to šlo.
Zábavné aktivity měly úspěch, byla legrace.
Nikoho jsem nehodnotila, nikoho nesrážela. Taktak jsem v tom dokázala zabránit paní učitelce. Ale povedlo se – ufff!
Nechala jsem je, ať si na řešení přijdou sami. To bylo pro paní učitelku těžké – nedokázala držet jazyk za zuby a být trpělivá.
Nikoho jsem neokřikovala. To totiž bravurně zvládala paní učitelka sama. Snad „tisíckrát“ jsem během hodiny slyšela za svými zády „pššššššt“!!! Při pokusu utišit třídu č. 1001, jsem se už málem neudržela.
A když mi pak předem odepsaná poslední lavice sdělila, že nemůžou nic dělat, protože nemají čím psát, přátelsky jsem se na ně usmála, a s úsměvem jsem jim půjčila svou tužku. Najednou to šlo já dostala bonus navíc: usmáli se na mě stejně jako já na ně.
Pojďme si to teď pěkně shrnout: „Jak na ně“ ?
Každý den nemusí být posvícení a ne vždycky máte náladu a chuť rozdávat úsměvy. Ale i tak to zkuste, vrátí se vám to mnohonásobně zpět. A jestli to dnes vážně nejde, prostě svým studentům řekněte, že vám není dobře, že se necítíte ve své kůži, a že o to víc dnes potřebujete jejich pomoc a spolupráci. Možná vás překvapí, jak rádi vám vyjdou vstříc.
Nikdy nevíte, jaký potenciál se ve vaší třídě a vašich žácích skrývá. Ano, může být těžké ho najít – ale každý poklad za trochu toho hledání stojí, ne? Nejsem idealista a ta lavice úplně vzadu, co byla „předem odepsaná“, ti mi dali pěkně zabrat, to vám tedy povím – zkoušeli to na mě, jak se dalo. Ale nevzdala jsem to a nakonec našla způsob, který fungoval.
Nelitujte námahy a čas od času připravte pro své studenty nějaké překvápko. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale oni to ocení. Když ne hned, tak časem určitě.
Je to moc nahlas? Najděte způsob, jak to udělat, aby na vás z ostatních tříd nemuseli klepat a abyste zároveň stihli, co potřebujete.
Nekomandujte, neřešte, jen pomáhejte, bude-li to třeba.
The best teachers are those who show you where to LOOK,
but don’t tell you what to SEE.
Všechno se vám mnohonásobně vrátí. Na to dám krk!
Máte další tipy? Budu moc ráda, když se o ně podělíte s námi.
A vy, kteří teprve studujete… Jak byste si představovali ideálního učitele? Tak šup šup – na nic nečekejte a pište do komentářů. Předám to pak dál.
Stáhněte si 20 obrázkových kartiček ZDARMA a zatočte už konečně s nepravidelnými slovesy!