6 nejčastějších výmluv, proč se neučit anglicky

Máte chvilku? Zkuste se zamyslet a odpovědět si nahlas anglicky na tuhle otázku.

Jak vypadá váš běžný den? Zkuste taky říct něco víc o sobě, představte se.

Máte to? Jak to šlo?

Pojďme se teď podívat, jak dopadl jeden z mých studentů ( a nejen on, bylo jich mnohem víc. :-))

Student: „Anglicky se učím už dlouho, s pauzami asi čtyři roky, zvládl jsem tuhle učebnici, takže už umím celkem dost… Gramatiku se učit nepotřebuju, chci hlavně mluvit. Rád bych se zaměřil především na obchodní angličtinu.“

Já (anglicky): „Super, tak mi řekněte něco o sobě, třeba jak vypadá váš běžný den.“ (Na každého, kdo zvládá alespoň základy, mluvím většinou anglicky.)

A víte, co následovalo? Nic, ticho. Znáte to?

Za tu dobu, co učím angličtinu, jsem poznala spoustu lidí, kteří se roky plácají ve studiu jazyka a nedaří se jim posunout se ani o kousíček. Přitom by se tak moc chtěli zlepšit…! A tak opouštějí staré lektory a hledají nové v naději, že s nimi to třeba půjde líp. A někdy to tak opravdu je, naštěstí! Jiní zase zkouší různé jazykové školy nebo se učí doma sami, a když to nejde, rezignují a pak hledají výmluvy, proč to nejde. A to je velká škoda.

Jaké výmluvy slýchám nejčastěji?

Výmluva č. 1: Nemám na to čas

To beru! A co třeba to zkusit takhle?

Výmluva č. 2: Jazyky mi nikdy nešly, nemám na to hlavu.

Třeba na to jen potřebujete jít logicky. A logiky je v angličtině ažaž.

Výmluva č. 3: Angličtinu se učit nepotřebuju, nepoužívám ji.

V dnešní době? Tomu se mi nechce věřit. A i kdyby to byla pravda – nikdy nevíte, komu budete umět pomoct, když se ji naučíte. Přečtěte si, co jsem zažila já.

Výmluva č. 4: Když bude nutné, mám přece ruce a nohy. Nějak se domluvím.

To rozhodně, sama jsem to několikrát vyzkoušela. Dokonce to může být i sranda. Ale do nějakého delšího smysluplného rozhovoru se už jenom rukama a nohama nejspíš nepustíte…

Výmluva č. 5: V mým věku? To už nemá cenu.

Tak to ne, s tím nesouhlasím. Nikdy není pozdě, vždycky to má cenu.

Výmluva č. 6: Když to řeknu takhle, teda ne úplně správně, budou mi rozumět, ne?

Tak tuhle jsem slyšela snad milionkrát. (Dobře, malinko přeháním, ale stokrát určitě :-)). Co na to říkám?

Představte si, že znáte někoho, kdo žije v Čechách třeba už 8 let. Učí se česky, docela dobře se domluví.  Přijde k vám na návštěvu a vy se ho zeptáte:

„Co si dáš?“

„Dal jsem si káva a trocha limonáda.“

Jasně, že nedonesete čaj a pivo. Co si ale o takovém člověku pomyslíte?

No a právě proto jsem se rozhodla, že už si to, o čem jsem přesvědčená, co vím a co jsem se naučila, nebudu nechávat jen pro sebe a pro své studenty.

Takže: konec výmluv! Začněte třeba tím, že si stáhnete tenhle můj e-book, který je pro vás úplně zdarma!

Moc ráda pomůžu vám všem, kdo zažíváte různé jazykové radosti i těžkosti, i vám, kdo jste začínající, nebo třeba i zkušení lektoři a učitelé. Dáme dohromady lekce, které naučí.

Takže jdeme na to, začínám psát blog!

A mimochodem: tenhle můj student, se kterým spolupracujeme už téměř čtyři roky,  dnes už pusu nezavře. :-) Museli jsme si nastavit úvodní pětiminutovky.

A co vy? Pochlubte se mi se svými výsledky. Byl pro vás dnešní testík procházka růžovým sadem, nebo jste se trošku zapotili? Odkládáte studium angličtiny? Jaký důvod k tomu máte vy?